Vlastník lesa pod dohledem: za všechno může, ale skoro nic nemůže

PODNIKÁNÍ V ČESKU

Kde najdete jedno z nejsvázanějších podnikání v Česku? Přece v lese. Jejich vlastníci mají nepřeberně povinností, ale dost minimální pravomoci. Hospodaří se jako kdysi - podle plánu. Kdeco se eviduje. A stromy musí mít svůj rodokmen, jinak do lesa nesmí. Více se dočtete v novém příspěvku.

Třetinu Česka pokrývají lesy, v nichž je zhruba 700 milionů metrů krychlových dřeva. Ekonomicky vzato je to majetek za stovky miliard korun, s nímž se pojí značný byznys. Produkci lesního hospodářství statistika vyčísluje na bezmála 70 miliard korun ročně. Ale protože jde zároveň o přírodu, krajinu a ekologii, hospodaření v lesích je sešněrováno obzvlášť pevně. Zatímco třeba pekař musí dodržovat všemožné povinnosti, ale když si usmyslí péci na Mikuláše housky ve tvaru čerta, je to jeho volba, majitel lesa žádnou podobnou svobodu nemá.

Tuzemské lesy sice patří téměř ze 60% státu, který tak nařizuje hlavně sám sobě. Druhou největší skupinou jsou ale zejména díky restitucím s 19% podílem drobní vlastníci, jichž je kolem 300 tisíc. Na třetí místo se řadí s držbou 17% domácích lesů města a obce.

Lesní hospodář ex offo

Povinnosti majitelů lesů začínají tím, že musí jako všichni vlastníci nemovitostí platit daň z pozemků, a tedy vyplňovat příslušné daňové přiznání. Opravdová nálož předpisů ale přichází se samotnou správou lesa. Především každý les v tomto státě musí mít svého odborného lesního hospodáře, což je člověk, který má stanovenou kvalifikaci a úřední de facto licenci.

Vlastník může dělat lesního hospodáře sám sobě, nebo si ho může vybrat, ale také ho musí platit. Zejména v případě drobných soukromníků je nejčastější třetí varianta, tedy že pokud lesního hospodáře sami nemají, určí jim ho stát ex offo. A také hradí jeho práci. Obvykle to je právnická osoba, která obhospodařuje státní lesy v dané oblasti, tedy státní podnik Lesy ČR. 

Odborný lesní hospodář je poradcem vlastníka, musí mít o daném lese přehled a stanovovat, co je tam třeba udělat.  Také vede lesní hospodářskou evidenci, protože zákon nařizuje, co se musí evidovat - zejména výše těžeb, vytěžené plochy a také postup zalesňování. Odpovědnost ovšem vždy nese vlastník a na něj také dopadají případné sankce.

Ani odborný lesní hospodář ale nemá ve svých doporučeních volnou ruku. V lese se totiž musí hospodařit podle schváleného lesního hospodářského plánu, který se zpracovává zpravidla na deset let. Pro lesy větší než 50 hektarů ho musí nechat udělat na své náklady majitel. U menších lesů stačí zjednodušené lesní hospodářské osnovy, které nechá sepsat státní správa pro daný lesní hospodářský celek, a tedy všechny vlastníky v něm zahrnuté. Osnovy spočívají de facto v inventuře, co v daném lese roste, jaký je přírůst dřeva a kolik je ho možné vytěžit.  Kde se bude těžit, je na rozhodnutí vlastníka, který se ovšem v této věci neobejde bez souhlasu svého lesního hospodáře.

Těžba je přitom ze zákona svázána přísnými pravidly. Co se nesmí? Například těžit v lese mladším 80 let tak, že zůstane holina. Vykácet souvislou plochu větší než hektar. Nebo šíří vykácené plochy překročit dvojnásobek výšky sousedního porostu. Za překročení těžby stanovené lesním hospodářským plánem či osnovami hrozí vlastníkovi lesa pokuty.

Stromky s rodokmenem

Stát také nařizuje, že do dvou let musí být vytěžená plocha zalesněná. A do sedmi let se tam musí tyčit les, který již nepotřebuje jinou péči než ochranu proti zvěři. Vlastník si přitom nemůže sázet, co chce. Lesy jsou zařazeny podle půdy, nadmořské výšky či expozice vůči slunci do typologie. Ta stanovuje, co lze v daném typu lesa sázet při jeho obnově. Například 60 procent smrku, 30 procent buku a deset procent dalších dřevin.

Člověk přitom tuší, že jsou v Česku podrobně evidována hospodářská zvířata. Visačky v obou uších pasoucích se krav lze těžko přehlédnout. Málokdo ale ví, že podobné je to se stromky pro výsadbu v lesích. Hlavní dřeviny jako smrk, jedle, borovice či modřín musí mít svůj průkaz o původu. Vypěstovat je lesních školkách může jen právnická nebo fyzická osoba, která k tomu má licenci. A ta zase může nakupovat pouze úředně potvrzené osivo z uznaných stromů. Ale to by bylo ještě příliš jednoduché. Stát je navíc rozčleněn na oblasti a vyhláška stanovuje, odkud lze brát stromky pro tu kterou oblast. Nelze tedy vysadit třeba smrky z beskydské školky v brdském lese.

A co majitel lesa ze vší práce v okovech předpisů má? Dlouhodobá renta z investic do lesního majetku činí podle letitých zkušeností dvě procenta. Ovšem v čase kůrovcové kalamity, kde je dřeva nadbytek, a ceny hluboko propadly, si vlastníci i na tak nízký výnos musí nechat zajít chuť. Běžný hospodářský výsledek z lesa je hluboce záporný. Daně z nemovitostí se ovšem platit musí.

(dm)

Další díly seriálu "Podnikání v Česku" najdete ZDE.