Trojí lehkomyslnost, která se v případě daní nevyplácí
PODNIKÁNÍ V ČESKU
Triky 90. let už v daních nefungují. Stát vyvíjí každým rokem nové mechanismy, kterak dodržování daňových povinností vynutit. Jaká lehkomyslnost se podnikatelům může obzvlášť vymstít, píše ve svém komentáři advokát Ondřej Trubač.
Právo přeje bdělým, zní po staletí omílaná juristická poučka. A že se lehkomyslnost nevyplácí, to by měl vědět každý školák. Kupodivu se však v praxi lze setkat s případy, kdy i zkušení podnikatelé bezmezně spoléhají na to, že právě jim se v oblasti daní nemůže nic stát. Možná je to i dlouho zažitými stereotypy, že se lze před daňovou kontrolou schovat v hlavním městě. Podle šest let starých statistik chodili berní úředníci na kontrolu k firmám registrovaným na Praze 2 jednou za 206 let… To však už déle než tři roky neplatí a daňovou kontrolu vůči pražskému subjektu může vést klidně filiálka finanční správy z Blanska nebo Trutnova. Nad plněním povinností v oblasti DPH pak již několik let bdí systémy elektronické evidence tržeb a zvláště kontrolní hlášení, které v podstatě eliminovalo fiktivní faktury, jimiž si někteří uměle navyšovali daňově uznatelné náklady. Stručně řečeno, nejenže dnes už v daňové oblasti nefungují triky 90. let, ale doslova každým rokem stát vyvíjí nové mechanismy, jak vynutit dodržování daňových povinností.
Osobně se sice v praxi (ať už vlastní advokátní nebo při analýze judikatury správních soudů) hojně setkávám s případy přílišné horlivosti úředníků finanční správy, kdy nesmyslně tvrdě postihují legitimní obchodní případy, často si však podnikatelé za potíže mohou sami kvůli již zmíněné lehkomyslnosti. Uvedu tři konkrétní příklady.
První chybou je neshromažďování dokladů, které by prokazovaly uskutečnění zdanitelného plnění. Podle zavedené praxe správních soudů samotná faktura nedokazuje existenci plnění nebo jeho dodání od konkrétního dodavatele, má-li správce daně důvodné pochybnosti. Mnozí podnikatelé pak jsou velmi překvapení, když finanční správa požaduje další doklady k přiznání odpočtu DPH. Podnikatelům lze doporučit alespoň základní evidenci obdrženého i vydaného zboží (nad rámec pouhé existence faktury), aby v případě sporu bylo možné vyvrátit pochyby správce daně.
Druhá chyba již nemusí mít dopad jen do finanční sféry podnikatelů, ale může vést i k získání nelichotivého statusu nespolehlivého plátce DPH nebo v krajním případě i k trestnímu stíhání. Určitým trendem posledních let jsou v celé EU podvody na DPH, ať už jsou nazývány řetězovými nebo kolotočovými (karuselovými). Jednoduše řečeno jde o to, že v řetězci DPH jeden ze subjektů neodvede daň, zatímco jiný subjekt si neoprávněně nárokuje odpočet. Mnozí podnikatelé jsou nedbalí při prověřování svých obchodních partnerů a mohou „naletět“ podvodníkům, kteří ve skutečnosti nechtějí dodat zboží, ale kdesi dále v řetězci „kšeftovat“ s neodvedením daně. Pro podnikatele pak může být krajně obtížné přesvědčit berní úředníky, že o možném podvodu neměl tušení, pokud například zasílal platby na neregistrované účty nebo vědomě přijal plnění od jiného subjektu, než se kterým o obchodu vyjednával.
Přímo katastrofální dopady pak může mít třetí chyba, kterou je lehkovážný přístup k úvodním fázím daňového řízení. Jinými slovy, jakmile vyvstane na straně berních úředníků jakákoliv pochybnost ohledně daňových povinností podnikatele, měl by zbystřit a najmout buď daňového poradce, nebo advokáta zaměřeného na daňové právo. Dobrá odpověď na první výzvu k odstranění pochybností může být nad síly běžného účetního a podnikateli může ušetřit vleklou daňovou kontrolu. V krajních případech může neobezřetná výpověď na výslechu vést i k trestní odpovědnosti. V daňovém právu totiž více než kde jinde platí „dvakrát měř, jednou řež“.
Ondřej Trubač
Autor je společníkem advokátní kanceláře Bříza & Trubač.
Specializuje se mimo jiné na daňové právo