Za rok a půl vybudovali firemní školu. Zádrhelem byla až státní dotace

PODNIKÁNÍ V ČESKU

Naše největší ohrožení? Že nebudeme mít kvalitní lidi, řekli si v české strojírně TOS Varnsdorf a vybudovali vlastní školu. „Systém financování nás bohužel staví do nerovnoprávného postavení,“ říká Jan Rýdl, který podnik s více než stoletou historií majoritně vlastní. Co to pro firmu obnáší, když dělá práci stát, se dočtete v následujícím příběhu.

„To byste je zabil,“ pronese zasmušile Jan Rýdl, když nahlíží do zatím nevybavené praktické učebny ve zbrusu nové škole, kterou jeho společnost TOS Varnsdorf otevřela ve svém areálu. Vybavení bylo z celého projektu za více než 100 milionů korun jedinou věcí, na kterou strojírna dostala dotaci. Z devíti milionů korun zatím tři miliony uvízly v byrokracii, protože škola musela na útratu veřejných peněz vypsat výběrové řízení a neúspěšný soutěžitel se odvolal. Přestože školní rok dávno začal, „laboratoř“, v níž budou studenti zasvěcováni do tajů strojírenské výroby, stále zeje prázdnotou a čeká na verdikt Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Absurdní zdržení spojené s penězi od eráru obzvlášť vynikne v porovnání s tím, jak si s tak specifickým projektem, jako je vlastní škola, dovedla poradit soukromá firma. Své vzdělávací zařízení provozuje od roku 2016. „Po dvou letech bojů s krajem nám ji povolili,“ říká Rýdl, pro nějž jde zjevně o srdeční záležitost.

Ale jako podnikatel má samozřejmě i velmi racionální důvody. Vedení TOS Varnsdorf totiž před lety při hovorech o strategii dospělo k závěru, že největším ohrožením pro budoucí existenci firmy s obratem kolem 1,7 miliardy korun je nedostatek kvalifikované pracovní síly. A rozhodlo se problému předejít vlastní iniciativou.

Až do konce minulého školního roku škola se dvěma maturitními a dvěma učebními obory sídlila v sociálním přístavku jedné z budov výrobního areálu. Prostory ale nevyhovovaly a firma se v roce 2017 rozhodla proměnit v nové školní prostory nepotřebnou tovární halu.

Výsledek, na němž se klíčovým způsobem podíleli projektanti z ČVUT, je ojedinělý. Nechybí učebny, sborovna, jídelna, přesto si člověk jako ve škole tak úplně nepřipadá. Mimo jiné proto, že se podařilo zachovat ducha továrny a skloubit jej s potřebami výuky. Pozoruhodné je třeba schodišťové hlediště, které se tyčí hned za vchodem. Svolat tam lze k případným proslovům všechny žáky najednou. Oni ale mají místo v oblibě i jinak, chodí tam třeba posedět při svačině. Praktická výuka zase sídlí uprostřed otevřeného prostotu haly, takže uspořádáním do značné míry připomíná skutečnou výrobu.

„Byl to fofr. Do konce roku jsme měli projekt, do konce března 2018 jsme udělali výběrové řízení na dodavatele a ten to postavil za rok. Takže za rok a půl jsme měli novou školu,“ popisuje Rýdl. Se stavebním řízením, na jehož zdlouhavost si firmy obvykle stěžují nejvíce, v TOS problém neměli. Potíž tentokrát nebyla ani na kraji se schvalováním nových oborů elektromechanik a mechatronik, o něž se výukový program rozšířil.

Školní nerovnoprávnost

Jan Rýdl si přesto posteskne, že firemní škola, která nevybírá školné, zůstává v nerovnoprávném postavení oproti školám státním. Má totiž sníženou státní platbu na žáka, z níž ještě v prvním roce dostává jen 60 procent. Až pokud prokáže kvalitu výuky, může se postupně dostat zhruba na 85 procent příspěvku pro státní školy. „Za rok 2018 bychom bez této redukce dostali na počet žáků a obory, které máme, o 1,35 milionu korun více. To je pro náš rozpočet hodně. Nyní máme 151 žáků,“ vypočítává ředitel školy František Hricz. A Jan Rýdl dodává, že TOS svoji dceřinou firmu provozující školu letos dotuje sedmi miliony korun ročně. Postupně by tato částka měla klesnout na tři miliony.

Už jen jako drobnost zní, že soukromá škola musí o státní příspěvek na další rok požádat každoročně již v lednu a pak každý měsíc hlásit skutečný počet žáků, podle nějž se peníze upravují. Státní školy dostávají po celý školní rok dotaci na všechny studenty nahlášené na počátku, tedy i na ty, kteří během ročníku odešli.

„Já přesto říkám učitelům i dalším: platí se na žáka, ale mě je jedno, jestli mě škola bude stát o milion korun víc nebo míň, vezměte jen takové, kteří o to mají zájem. Když někdo zájem nemá, ať odejde,“ vysvětluje Jan Rýdl. Tohle pravidlo podle něj funguje a učitelé, kteří mají zkušenost zároveň třeba z krajské školy, si pochvalují, že přístup studentů v TOS je zcela jiný. „To vás zahřeje,“ říká Rýdl.

Dvě stě tisíc pokuty za kus plastové trubky

Potrápit ho naopak dovedou různé výkazy, jejichž vyplňování a zasílání požadují státní úřady. „Já je k ničemu nepotřebuji a myslím si, že i státu by mělo stačit prostě to, co mě stačí k řízení,“ říká Rýdl. Spoustu papírování má TOS také s vývozními licencemi, protože jeho stroje lze v řadě případů použít i ve zbrojní výrobě.

Na kontroly už je strojírenský podnik zvyklý. Chodí k němu hygiena, bezpečnost práce, hasiči, finanční správa, ale i úředníci dohlížející na čerpání evropských peněz, které firmě pomohly s některými investicemi.

Někdy však přeci jen překvapení přijde. Například pokuta 200 tisíc korun za špatně zlikvidovaný odpad, protože se v náspu navršeném při stavebních úpravách objevil kus plastové trubky. Nebo postih deset tisíc korun od hasičů za stojan přesahující o deset centimetrů do únikové cesty. Ve firmě se nemohli zbavit pocitu, že tahle kontrola prostě jen přišla něco najít.

(dm)