Stát zkouší, co vydržíme, říká sedlák Pavel Moulis

PODNIKÁNÍ V ČESKU

Na začátku devadesátých let zvládal veškeré papírování kolem rodinné farmy sám. Tehdy šestnáctiletý Pavel Moulis vedl svému otci hospodáři účetnictví a poradil si s ním i po roce 1993, kdy republika po rozdělení zásadně změnila daňový systém a zavedla daň z přidané hodnoty. Sám vyřizoval stavební povolení, obstarával úřadování kolem podpor. Dnes už je vše jinak.

„Postupem času administrativa neuvěřitelně narůstala,“ říká Moulis. Od roku 2010 si proto najal člověka na účetnictví. Farma se rozšiřovala, dnes má 150 hektarů proti někdejším 22 hektarům, ale účetní se nestala nutností kvůli rostoucímu byznysu, nýbrž kvůli stále větší složitosti účtování.

Nedlouho poté převzal externí poradce také podávání žádostí a hlídání podmínek kolem provozních dotací, které může nárokovat každý zemědělec. „Rozsah povinností, které z toho vyplývají, už nabyl neuvěřitelných rozměrů,“ vysvětluje Moulis. Svou roli v tom sehrála i digitalizace dotační agendy, která má pro zemědělce stinnou stránku v tom, že vše musí být přesné a na čas. Den opomenutí a zpoždění znamená nesplnění podmínek, které nelze napravit, protože o všem existuje digitální záznam.

Letos pak Pavel Moulis skončil i s vyřizováním investičních dotací, kterými Evropská unie podporuje konkrétní projekty. Od roku 2004 je obstarával nejen pro sebe, ale i pro jiné zemědělce. „Buď je to syndrom vyhoření, ale spíš mi to začalo připadat čím dál víc jako beznadějné,“ říká.

Důvod vidí mimo jiné v tom, že se mění osazenstvo na příslušných úřadech. V 90. letech podle něj vysokoškolsky vzdělaní lidé těžko hledali uplatnění v zemědělských podnicích. Odcházeli tedy do státní správy, ale měli i praktické zkušenosti. Teď je nahrazuje mladá generace, která jde pracovat na úřad hned po absolvování univerzity. „Chybí jim praktický, pragmatický pohled na věc. Mnohdy nejde o podstatu, k čemu podpora směřuje. Hlavní je mít v pořádku papíry. I když ty si mnohdy protiřečí a nedává to smysl,“ říká Moulis.

A dokresluje, že dříve čítala pravidla upravující čerpání investičních dotací z jednoho opatření Programu rozvoje venkova 90 stran, zatímco dnes je to asi 400 stran včetně metodik. Žádost o proplacení peněz mívala tři stránky, v současnosti je to spis o 19 stranách. „Když se chcete do něčeho takového pustit, začnete se v tom ztrácet,“ posteskne si.

Zaplatíte pokutu a pak poplatek za její udělení

Kořením sedlákova života jsou pak kontroly. Objeví se tak pětkrát do roka. Nejčastěji, prakticky každý rok, chodí hygiena, protože Moulisovi dělají vedle sedlačení i agroturistiku a mají na farmě penzion se 40 lůžky a restauraci pro hosty. „Bývá to nerovný souboj - dva až tři na jednoho. Specialisté na úzký obor, zatímco já musím takových oborů obsáhnout řadu,“ říká Moulis.

Nejhorší podle něj ale je, že úředníci jdou po formálních věcech. Do restaurace, která není veřejná, tak musel dát cedulku o alergenech. „Vaříme například pro školky, které přijedou, a jídelníček vždy upravujeme podle případných dietologických požadavků. Ta cedulka na našem fungování nic nezměnila,“ líčí Moulis. Už se jen pousměje nad pokutou tisíc korun za den prošlé zelí v lednici, k čemuž vyfasoval dalších tisíc korun správní poplatek za udělení pokuty.

Čeští sedláci už jsou podle něj doslova zpitomělí, takže jedou na statek do Německa, ale místo aby se tam inspirovali, řeší, co všechno německý kolega nedodržuje. „Tamhle nemají označený trám, tady kouká hřebík, nemají tu informaci o prašném prostředí. Takhle vypadala naše debata na německé farmě zaměřené na dětskou pedagogiku,“ vzpomíná Moulis.

Těžko také chápe, proč po něm úřady chtějí informace, které si mohou obstarat samy. Teď se mu ohlásila kontrola na dotovaný projekt, který už byl ale dvakrát kontrolován. S vysvětlením, že na něj padl los. „Mám 35 krav základního stáda, tedy asi 100 kusů dobytka. A oni chtějí, abych předložil stájový registr, což je elektronická evidence zvířat a jejich pohybů během roku – narození, porážek. Přitom ministerstvo zemědělství i zemědělský intervenční fond, který vyplácí dotace, k němu mají přístup a vidí do něj,“ říká Moulis.

Tři na poli, dva v kanceláři

Byrokracie ale zdaleka není jen kolem dotací. Ty slouží spíše jako knuta, aby zemědělci dodržovali všemožné povinnosti, čímž je pomoc z eráru podmíněna. Bez podpor by to podle Moulise nebylo o moc lepší. „EET, kontrolní hlášení… Vše je stále náročnější na administraci. Dnes sedíme dva v kanceláři, abychom tohle všechno stihli, a venku na place běhají tři,“ vypočítává Moulis neúnosný poměr mezi papírováním a produktivní prací.

A jak hlídá, aby mu přibývající povinnosti neutekly? „Že mi někdo jiný řekne: byli u mě na kontrole a je novinka: musíš si dát pozor na tohle a na tohle.“ V Německu podle něj paní z regionální zemědělské agentury zná všechny svoje zemědělce. A stát jim umí poskytnout zázemí, pomoc.

V Česku má sedlák z Plzeňska naopak rostoucí pocit arogance moci. „Když podáte hlášení o změně v projektu, čekáte na jeho schválení 4,5 měsíce a uplyne vám i lhůta pro podání žádosti o proplacení peněz. Ale vy máte povinnost se vyjadřovat třeba do pěti dnů. Za neplnění lhůt je hned sankce. Stát se za to samé ani neomluví. Najednou si uvědomíte, že pro ně nejste partner, není to rovnocenné. A to je asi nejvíc frustrující,“ říká Moulis.

(dm)

Další díly seriálu "Podnikání v Česku" najdete v sekci Novinky ZDE.